významy a vnímání barev jsou kulturní konstrukt, který může odrážet historii a přesvědčení. Čtěte dál a objevte zajímavé historické pozadí a některé neobvyklé skutečnosti pro některé důležité barvy v japonské kultuře.
Zelené a Modré býval Stejné Slovo
Dnes toto slovo znamená modré, ale po velmi dlouhou dobu slovo ao (青) byl použit k popisu jak modré a zelené barvy, a tam byl žádný rozdíl mezi nimi kulturně. Později slovo midori (緑) bylo více široce používáno říkat zelené, ale použití ao k popisu zelené barvy se stále odráží v japonské slovní zásobě. Vezměte například aobu (zelené listy) nebo aoume (zelené švestky). To je také důvod, proč se v japonských zelených semaforech nazývají ao shingo (doslova „modrý signál“).,
stejně jako ve většině kultur je zelená barva obvykle spojena s přírodou a pocitem klidu a klidu.
Jeden z nejvíce tradiční odstíny zelené v Japonské tradici se nazývá matcha iro, doslova barvu zeleného čaje matcha. Od 13. století, Japonské šlechty by si strany čaj, a v 15. století čajový obřad se narodil a stal se velmi populární mezi samuraje., Čajový obřad vedl k narození jeho vlastní estetiku a keramiky, které by byly navrženy tak, aby obdivovat barvu zeleného čaje matcha ještě více.
Fialová bývala pouze pro vládnoucí třídu
Fialová se v japonštině nazývá murasaki (紫).
po dlouhou dobu v Japonsku bylo obyčejným lidem zakázáno nosit fialové oblečení. Barva fialová bývala velmi zřídka vidět, protože to bylo obtížné a trvalo čas, aby se. Barva fialové bývala velmi drahá, protože musela být extrahována ze shigusa (fialová rostlina gromwell), která je velmi obtížná., To také vyžadovalo hodně úsilí k barvení pomocí fialové barvy.
Během období Nara, asi 1400 lety, pouze high-úrovni úředníků a Císařské Rodiny mohl nosit fialové šaty, od roku 604, kdy dvanáct úrovní cap a systém hodností byl přijat v Japonsku., Když Buddhismus přišel do Japonska, mniši, kteří měli vysokou úroveň ctnosti byly také dovoleno nosit fialové. V nohových představeních se často používají fialové a bílé kostýmy císaře a bohů. Jiné postavy nenosily ve svých kostýmech žádný odstín fialové.
přichází do období Heian (794-1185), barva fialová byla spojena s květy wisteria. Během poloviny Heianského období úředníci Fujiwara zavedli regentskou vládu. S Fuji význam Wisteria květiny v japonštině, barva fialová se stala synonymem pro vládnoucí třídu znovu., Během období Edo (1603-1868) byla vládnoucí rodina Tokugawa. a jeho znakem byl slézový květ, takže fialová zůstala spojena se šlechtou z podobných důvodů.
Nicméně, fialová se stala módní v období Edo. Obyčejným lidem bylo zakázáno nosit živé barvy, takže vnější část jejich oblečení by byla často hnědá, ale ohýbali by pravidlo pomocí barevných obložení. V té době byli herci kabuki módními vůdci., Danjuro Ichikawa, superstar času, nosila fialová čelenka v nejprodávanější hrát Květ Edo, a barva se stala velmi módní mezi Edo občanů.
Červená je pro Ochranu a Výkon
Červená se nazývá aka (赤) v Japonštině.
historie červené v Japonsku sahá až do starověku., Země je nejstarší keramiku a další woodenware provedena ve stejné éry jsou malované s lakem nazývá sekishitsu (směs rumělky a lak). Na starých hřbitovech pro ty, kteří jsou u moci (nazývaných kofun), jsou obrazy namalovány indickou červenou barvou z oxidu železa. Tato červená měla chránit tělo člověka u moci před zlem.
červená, která je běžná v Japonsku, je ta na branách svatyně šintoismu (nazývaná torii). Tato konkrétní červená se nazývá akani., Každá svatyně používá mírně odlišné červená, ale akani chrání proti korozi, protože rtuť rumělka, a je určen jako ochrana před zlem a neštěstí. Předpokládá se, že červená také zvyšuje sílu kami (duchové uctívaní v Šintoistickém náboženství).
Během Japonské občanské války (1467-1568), červené byl milován samuraj a nosí jako symbol síly a moci v bitvě., Červená byla také použita jako make-up v Japonsku dlouho předtím, než se rtěnka stala populární. Vznešené ženy by používaly šafránové jako základ pro své rtěnky. Tato květina je stále vybírána dnes, aby se stala tradičnější rtěnkou a říká se, že chrání krásu japonských žen.
Bílá Byla Původně Smuteční Barva
Bílá se nazývá shiro (白) v Japonštině.,
od starověku, stejně jako v mnoha kulturách, je bílá barva symbolem čistoty v japonské kultuře. Byl úzce spjat s duchovním světem. I dnes Šintoističtí kněží a jejich pomocnice miko nosí většinou bílé oděvy.
Bílá bývala barvou nosí během pohřby a truchlení. Samuraj by nosit rituální bílé oblečení při spáchání seppuku (lépe známý na Západě pod názvem hara kiri)., Bílé oblečení se při jiných příležitostech opravdu nenosilo. Je to jen po otevření země během období Meiji (1868-1912), který, pod vlivem Západu, Japonci začali nosit bílé oblečení v každodenním životě, a smutek barva přešel k černé.
ženy používané k barvení zubů černé
Černá se v japonštině nazývá kuro (黒).
překvapivě bylo nejstarším použitím černé barvy v japonské kultuře tetování. V dávných dobách by byli Japonci tetováni, zejména rybáři, kteří by si vytetovali široké ptáky nebo ryby, aby se chránili před zlem., Od období Nara by tetování bylo použito k označení zločinců jako trestu a od té doby tetování trpí špatným obrazem, který používají hlavně japonští gangsteři. V některých částech Japonska však rybáři stále nosí tetování.
Černá byla také opakem fialové barvy: v tradičním rank systému dvanácti úrovní byla barva černá pro poslední dvě spodní řady. Nicméně, samuraj miloval barvu černou na jejich brnění, tak dlouho, jak to bylo lak – jako černá nabízí krásné odráží!,
Černá byla také použita pro make-up od starověku. To bylo používáno k malování obočí jako v mnoha jiných zemích, ale Japonsko také mělo neobvyklý zvyk nazvaný o-haguro: umírání zubů černé. Černá byla považována za krásnou barvu, a až do konce období Meiji (1868-1912) Japonské ženy (a někteří muži) by se barví zuby černé s rozpuštěného železa a ocet. Směs také skutečně zabránila zubnímu kazu., Dnes to téměř nikdo nedělá, kromě nějaké gejši pro zvláštní příležitosti a některých lidí na venkově během pohřbů.
Černá je také důležitá barva v Japonské umění, a to prostřednictvím kaligrafie, samozřejmě, ale zejména prostřednictvím sumi-e, doslova „tušové malby,“ v které malíř používá pouze různé odstíny černé barvy s černým inkoustem, aby se krásné obrazy.
už jste někdy slyšeli o Japan Blue?,
Indigo, také volal Japonské modré, se nazývá Ai (藍) v Japonštině.
Když byli cizinci umožněn vstup Japonska během období Meiji (1868-1912),oni byli tak překvapeni, skutečnost, že indigo modrá byla všude v Japonských měst, které nazvali to „Japan blue“ Kimono, ložní prádlo, ručníky, noren–Japonci by se to použít na všechno.
Indigo je přírodní barvivo vyrobené z fermentovaných listů indigové rostliny smíchané s vodou., Zpočátku to bylo používáno aristokraty, ale v období Edo (1603-1868), všechny druhy lidí od obyčejného lidu až po samuraje nosily barvené oblečení. Indigo barvené oblečení bylo nejen módní, ale také tři další výhody: vlákno se stává silnější po indigo dying, to má hmyz odpuzující účinek, a má UV ochranný účinek. V dnešní době se tato barva stále používá v mnoha japonských předmětech, dokonce i v modrých džínách.,
Jak můžete vidět, barvy a jejich kulturní významy jsou daleko od toho být fixní, ale může se lišit v závislosti na kultuře a období stejně. I když to není vždy vědomé, tyto staré významy barev dodnes formují japonskou estetiku. Udržet je v mysli může pomoci ocenit Japonský design a architekturu ještě více!
vaše dary nám pomohou investovat do našich spisovatelů, technologií a dalších, abychom vám mohli přinést příběhy z nejvzdálenějších oblastí Japonska.
Amélie Geeraert
Narodil se ve Francii, žil jsem v Japonsku od roku 2011. Jsem zvědavý na všechno, a život v Japonsku mi umožnil rozšířit svou vizi světa prostřednictvím široké škály nových aktivit, zkušenosti, a setkání., Jako spisovatel, to, co miluji nejvíce, je poslouchat osobní příběhy lidí a sdílet je s našimi čtenáři.
